Těšín (Cieszyn) v roce 1911 a Těšín po roce 1911
V neděli 12. února 1911 byla v Těšíně slavnostně otevřena tramvajová trať vedoucí od Vyšší brány (zastávka Bielska) k nádraží (zastávka Železniční nádraží). V 11:30 hodin proběhla zkušební jízda za účasti prominentů a poté v jednom z hotelů, jak uvedl dopisovatel „Těšínské hvězdy“, zapíjeli své nové dílo šampaňským a navzájem si neupřímně lichotili a skládali komplimenty. Ve 13 hodin vyjela těšínská tramvaj na svou první jízdu. První den byly vagony plné lidí a celkem se prodalo 4 000 jízdenek.
Obyvatelé Těšína mohli být hrdí na to, že v modernizaci nezaostávají. Nebylo tomu tak, že by v bývalém Rakousku byla určitá řešení zaváděna shora dolů a že by se všechna města rozvíjela stejně. Velkou zásluhu na tom měli samotní těšínští, kteří se inspirováni hlavním městem Vídní snažili vytvořit „malou Vídeň“ u sebe doma.
Tramvaj doplnila investice realizované v průběhu několika desetiletí. Bylo postaveno krásné nádraží a plynárna, v ulicích byly petrolejové lampy nahrazeny plynovými, byla postavena impozantní divadelní budova a otevřeny moderní lázně a volný čas lidé trávili ve stylových kavárnách a krásných parcích. Císař František Josef byl na veřejných prostranstvích přítomen jako patron mnoha budov a institucí, ale byl přítomen také v srdcích lidí. Při návštěvách města byl vždy nadšeně vítán, naposled v roce 1906. Byl to skutečně noš cisoř, neboť ve své dlouhé titulatuře měl na 32. místě také hodnost „Herzog zu Teschen“, tj. těšínský kníže.
Těšín počátku dvacátého století se chopil své šance, přestože Těšínské knížectví bylo v rámci správního rozdělení v jakémsi útlumu a bylo pouze východní částí korunní země zvané Rakouské Slezsko, jejímž hlavním městem byla Opava. Město na řece Olši bylo sídlem řady spolků, redakcí a škol, v jeho okolí se rozvíjel průmysl (Těšínské knížectví bylo v té době jednou z nejprůmyslovějších a nejhustěji osídlených oblastí kontinentu) a jeho hornaté okolí lákalo turisty. Hodnocení tehdejší doby bylo ovlivněno i pozdějšími tragédiemi. Léta první světové války přinesla bídu a hlad a tisíce mužů z Těšínského knížectví musely obléci rakouskou uniformu a prolévat krev za Rakousko. Později, v roce 1918, se habsburská monarchie rozpadla a moc v Těšíně převzala legální vláda vytvořená místními Poláky, kteří tvořili většinu obyvatelstva – Národní rada Těšínského knížectví. V jejím čele stáli kněz Józef Londzin, Dr. Jan Michejda a Tadeusz Reger, poslanci Státní rady ve Vídni, zvolení v posledních předválečných parlamentních volbách.
Netrvalo však dlouho a v pražských salónech padlo rozhodnutí zaútočit na Těšín. V lednu 1919 Češi napadli polskou část Těšínského knížectví a za tuto několikadenní válku zaplatil Těšín obrovskou cenu. Po uzavření příměří se nejprve očekávalo, že o osudu města a regionu rozhodne plebiscit. Každá strana se odvolávala na pocit odlišnosti, který byl pro těšínské Slezany charakteristický, ať už pocházeli z polských, německých nebo českých rodin. Nakonec došlo v roce 1920 v belgickém městě Spa k arbitrážnímu rozdělení Těšína a Těšínského knížectví. Řeka Olše se náhle stala hraniční řekou a město bylo doslova překrojeno hranicí. Později nastala krize meziválečného období. V roce 1938 se západní část Těšína po téměř dvou desetiletích opět stala součástí Polska, ale již v roce 1939 začala hrůzná německá okupace, která trvala až do 3. května 1945. Třetí říše se držela u řeky Olše téměř do samého konce, protože kapitulovala až o pět dní později.
Rozhodnutím Josifa Stalina byl Těšín opět rozdělen státní hranicí. Teprve po vstupu Polska a České republiky do schengenského prostoru v roce 2007 konečně zmizely hraniční budky a východní Těšín a západní Český Těšín vypadají jako jedno město, i když pro zacelení vzniklých ran budou potřebné ještě roky a štěstí.
Tramvajová trať v Těšíně, založená v roce 1911, nepřežila politické změny. V roce 1920 byla rozdělena státní hranicí a v roce 1921 byla zrušena. Tragický symbol následujícího úpadku Těšína. Naštěstí nic netrvá věčně. Obě poloviny rozděleného města, jako by poháněné vzpomínkou na staré rakouské časy, se snaží navázat na tyto úspěchy a získat zpět ztracenou slávu.
O minulosti Těšínska je obtížné mluvit, protože je velmi netypická. Historie uváděná v polských a českých učebnicích (i akademických) je málo nápomocná, protože osudy Těšínska měly své zvláštnosti. Můžeme se pokusit o chronologický popis, jako ve starých kronikách. Je možné se zaměřit na problémy, jako je tomu ve vědeckých monografiích. Nebo to zkusit jinak: vydat se po stopách bývalé těšínské tramvajové tratě a na každé zastávce objevit další kousek skládačky, která tvoří bývalý Těšín.
Text (karta "Zastávky"): Michael Morys-Twarowski
Překlad do českého jazyka(karta "Zastávky"): Zdeněk Staněk a Jarosław Radiměřský Textová úprava polské části: Renata Karpińska
Grafický návrh plánu města (karta "Zastávky"): Tukej
Fotografie (karta "Zastávky"): Wojciech Wandzel, Renata Karpińska, Anna Fedrizzi-Szostok
V publikaci jsou použity ilustrace ze sbírek: Muzea Těšínska, Muzea Těšínského Slezska,
Těšínská knihovna a z publikace: H. Wawreczka, J. Spyra, M. Makowski „Cieszyn i Czeski Cieszyn na starych widokówkach i fotografiach”, Nebory 1999; R. Karpińska „Cieszyn Robi wrażenie”, Cieszyn 2014; R. Karpińska „ Zwiedzaj Cieszyn z Trzema Braćmi”, Cieszyn, 2021
